DENÍK UŽIVATELŮ

včera byla promoce a já mám další etapu života uzavřenou.Jen je to škoda,protože jsem v ní byla spokojená, noví lidé,nové impulsy a poznatky.Prostě jsem to potřebovala jako sůl mít pocit,že zase něco dokáži,když chci.A já jsem chtěla.Snad to kromě toho chtění taky k něčemu bude.Na zítra se chystám na velký střet a snad to dobře dopadne.Váhala jsem příliš dlouho a bylo to na škodu věci.Ale události posledních dnů a můj život askety v posledních dnech mě donutil jednat.Je to dobře. Jen na to seznámení jdu asi nějak blbě,ale říkám si, že než chlap, který za to nestojí (to už mám za sebou a jsem ráda,že se mi podařilo odejít i když mě to stálo mnoho sil a výčitek svědomí vůči mým dětem) tak raději žádný

Potkala jsem lidi, kteří dnes a denně oživují staré české řemeslo. Ať je zima nebo hic, ráno poklidí v maštalích, obstarají dobytek a koně, pak pro sebe lehkou snídani a vozem nebo po kopytě do práce. Do lesa, kde se při tahání pokácených stromů musí spolehnout jen jeden na druhého....Měla jsem za to, že tenhle svět už vymizel. Že v lese už se všechno mechanizuje, že na polích jezdí jen traktory, že sáňky se pouští jenom z kopce vlastní vahou.Pak přišel šok. A nesmírná radost pro znovuobjevenou Atlantidu... Je to svět, který funguje i bez eko a bio nálepek tak nějak zcela přirozeně, sám od sebe již staletí, z vnitřní podstaty a potřeby lidí, kteří ho tvoří. Bez něj by některá místa naší země neměla péči a výkony koní v nich jsou větší, než si kdo umí představit - dennodenně, rok za rokem.... Těžká pára, člověk a kůň, partneři a kamarádi. Neustále žasnu, jaké sebezapření a sílu musí denně vynakládat.

Naděje prý umírá poslední...ale mně se zdá,že ta moje pošla už dávno.

V poslednej dobe veľmi rada fotím a v túžbe po zviditeľnení fotky sem-tam aj posielam do rôznych súťaží aj na flog. Včera sa mi do záberu dostali aj domáce zvieratá, ale to sa mi nezdalo dosť atraktívne niekam posielať. No rozmyslela som si to pri poznámke mojej dospelej dcéry, ktorá pri pohľade na mladú hnedú kozičku zvolala - aha! - srnka... A tak pre budúce generácie vkladám do svojho flogu aj fotku s domácimi zvieratami - keď ich už nebudú poznať naživo, tak možno aspoň na obrázku...

Obcas takhle brouzdam po seznamce,jen kratce,asi poslednich dvacet let. Jedna z moznosti jak se holt seznamit nez to,ze me venku posle zenska tam kde nikdo nikdy nebyl a lidi se tam posilaji stale. Takze tak ctu a nejen se objevuji ty same osoby stale dokola,ale jeden inzerat me dostal. Normalni holka hleda pohodovyho kluka pro zivot. Rikam si.. prima, normalni holka. Kouknu do profilu... ty vole ta holka mela kocku a byla tlusta. Ne ta kocka, ta holka. Jak muze bejt nekdo tlustej a mit kocku a tvrdit ze je normalni? Jo, ted mi nadavejte, ale ja proste sirokouhle zeny nemusim. Nekdo za to nemuze, to chapu, ale ty vole polovina zenskej je vyzrana protoze proste nedela nic jinyho nez hejbe rukama od talire k ustum. A kocka? To by bylo na dalsi povidani... sakra, proc je tu omezenej prostor.

Zivot se meni, a styly setkavani a seznamovani taky. Dokud nebyl tak rozsirenej internet, tak to slo lepe, musel chlap oslovit zenskou na ulici, v baru nebo na podnikovem zajezdu Ted kdyz chci oslovit zenskou na ulici, tak si bud mysli, ze jsem se ztratil a chci poradit, nebo jsem zhulena fetka co chce drobny. Ani by ji ty vole nenapadlo, ze se mi libi a chci ji pozvat na kafe. A kdyz uz ji to tedy reknu, tak i prestoze jsem sympatak, bude tak zaskocena, ze mi vpali, ze nema cas. Kdo do haje nema dnes cas na kratky kafe? Lidi jedou jak masiny nonstop? Blbost. Obcas jsou naznaky, delsi pohled, maly usmev.... nebojte se toho holky, nejste za devky kdyz se usmejete na kluka v autobuse. Jo a smejte se hlavne na me, nezustane to bez odezvy

patří mezi můj oblíbený parfém SAVO, mezi oblíbené oblečení montérky, tričko a holínky, moje oblíbené pracovní pomůcky jsou lopata, koště, kbelík, hadr, hadice na vodu a úplně nejoblíbenější mám večer svoji postel, kde snad usínám s jednou nohou ještě na zemi. Jen aby nám vydrželo sluníčko a krásné počasí a dům dobře vysychal.

Vždycky jsem za Tebou mohla přijít, svěřit se Ti s čímkoli, co mě trápilo. Pomohl jsi mi, vyslechl, nabídl řešení. Proč jsi mi nikdy neřekl o svých problémech? .....Protože pak bychom byli nasraní dva.... Jeden z báječně pravdivých dialogů divadelního představení Moje hra, zhruba dvouhodinového hereckého koncertu, který jsem měla díky mé přítelkyni možnost v pátek shlédnout. Ve hře o posledním účtování, na které nahlíží s humorem a uznáním pro ty, co zůstali, i pro toho, kdo odešel, excelovali nestárnoucí Jiří Bartoška a skvělá Zuzana Bydžovská. Rakev na jevišti smích v hledišti opravdu nevyloučila

Proč lidé podvádí to drahocené co mají doma? Neváží si toho neuvědomují si to.Kolikrát když si to uvědomí je už pozdě.Nepodvádí jen muži ,ale i ženy.Je lepší být milenka nebo podváděná žena? S milenkou si muž hraje zahrnuje ji láskou ,sexem,vzrušením ale zase k právoplatné ženě každý večer ulehne stará se o ní má k ní závazky tráví s ní svátky dovolenou,nemusí se s ní nikde skrývat a bát se že bude spatřen a odhalen.

tak prý za rohem je sezóna dovolených. Protože se v tuhle dobu jezdí ven víc.. předpokládám že hlavně kuli dětem. Jinak proč? Za teplem se dá jet kdykoli jindy a v Praze je přes léto taky teplo a hlavně klid. A proč jezdit s cestovkou, když je dobrodružnější a zajímavější zažít a vidět co chci? Po poznávacim zájezdu sem měla pocit že sem toho viděla hodně, ale v podstatě nic. Taky si řikám, že dokud mam tu svobodu a sílu, proč ne? Na cestovky bude dost času až třeba budou děcka, nebo už na to díky věku nebudu mít náladu ani sílu a ráda se nechám obskakovat.... ale do té doby... letos už mam za sebou 2 krásný dovolený a 1 před sebou a rozhodně neřikám, že je 100% letos poslední... Mezitim se ve slunečných volných dnech pudu plácat k vodě